Jen blázen si může v srdci říct, že Bůh není

Zvědavost je totiž mnohdy neřest. Lehce pak podlehneme těm, kteří nás vtahují do této polemiky. Na nesmyslné otázky však nemá smysl odpovídat, přestože se nám to nabízí. My Boha můžeme poslouchat – nebo ne, řídit se jeho příkazy – nebo ne, ale nemůžeme (čistě na základě logických pravidel) rozhodovat o Jeho existenci.

Ty otázky tady jsou, Jeho požadavky jsou reálné a existující... Ježíš při procesu, kdy ho soudili, neodpovídal, mlčel (Mt 26,63). Samotnou definicí je Bůh někdo, kdo nás stvořil, od nějž pochází naše existence. Je jasně mimo nás a nad námi. Není bytostně jedním z nás. On nás stvořil k svému obrazu a své podobě. A pak se stal jedním z nás. Pokud popřeme Jeho existenci, Jeho moc, zůstaneme závislí jen na sobě. Zůstaneme ale pak zoufale osamocení, opuštění... Vesmír se vyprázdní. Stane se bublinou, která může kdykoli prasknout a nezůstane nic.

Odtud pak ale pochází známá existenciální úzkost. Je to přesně ten případ, který banálním přirovnáním vyjadřuje klasický paradox o holiči. V dané vesnici holič holí všechny, kteří se neholí sami. Nevyřešenou otázkou v tomto případě zůstává, kdo tedy holí holiče samého. Holí-li se sám, neholí se; neholí-li se sám, holí se. Člověk odpovídající holičově popisu (logicky) nemůže existovat.

Ten jistý případ však můžeme vidět a stvrdit s výrazně větší určitostí a jistotou v otázce, zda Bůh je nebo není. Nám nepřísluší rozhodovat o tom, jestli je či není. On je vždycky a za všech okolností (pokud se sám nerozhodne jinak) mimo nás, mimo náš dosah, mimo dosah našeho rozhodování. Je třeba jen Jej brát na vědomí. Vždyť kdyby nebyl, nebylo by nic. Jeho dílo svědčí nejjasněji o tom, že je. Vždyť jen blázen si může v srdci říct, že Bůh není (Srov. Ž 14,1).

Mons. Ladislav Hučko
apoštolský exarcha řeckokatolické církve